Citát:

Nejde o to jestli jde o osobu nebo firmu, jde o to jestli jde o "koncového spotřebitele" - což může být i firma.

http://www.lupa.cz/clanky/vite-kdy-a-jak-vratit-zbozi-zakoupene-v-e-shopu/nazory/

Očividně je to otázka výkladu zákona.

Advokát co to popisuje na adrese: http://business.center.cz/business/pravo/ochrana_spotrebitele/podnikatel_spotrebitelem.aspx

sám uvádí, že je to jeho výklad.

Logika věci říká, aspoň moje, že ten kdo to používá k podnikání není spotřebitel. Podle mě spotřebitel je ten, kdo to používá ke své osobní spotřebě a to není např. když počítač používá k podnikání. Každopádně tak jak tak je to sporné.

Na tom se asi neshodneme.
V každém případě beru paragraf o vrácení zboží do 14 dní jako házení klacky pod nohy podnikatelům. Copak zákazník není svéprávná osoba?

Může se říci, že zákazník přes internet nemůže vědět přesnou povahu věci a proto ten zákon je. Podle mě má být jiný zákon a to o dostatečném informování zákazníka o zboží, jeho vlastnostech apod. Ev. podvrhy mají být trestány. Pak by se nestalo, že zákazníkovi přijde "foťáček za 500,-" místo kvalitního foťáku za tisíce.

Nevím proč by měl obchodník doplácet na občana a na jeho vychcanost. (jedu na dovolenou, tak si objednám notebook, za týden jej přece můžu vrátit ne? A to i opotřebovaný). Ale jsem v socdemácké republice, takže populistické krávoviny jsou na denním pořádku.

Citát:

To určitě. Většinou se uvádí tvůj výklad, protože je "výhodnější"

Jenomže jak sám píšeš, jde o spotřebu. Pokud si koupím jeden notebook, tak ho "spotřebovávám" ať na něm hraju hry nebo mi na něm jede účetnictví a na faktuře mám IČO. V obou případech jsem ho kupoval na dálku aniž bych si ho dopředu mohl osobně prohlédnout, takže bych měl mít stejná práva.

Pokud těch kompů koupím vagón abych je dále prodal, tak už je nespotřebovávám a nejsem tedy spotřebitel a právo na vrácení do 14 dní nemám. Tady je už riziko že koupím vagón zboží které vlastně nechci součástí mého podnikatelského rizika.

Citát:

Nejde mi ani o to, že je to výhodnější.

Je mi jasné kam míříš. Ano z tvého pohledu je to jako obcházení zákona, z mého to, že to částečně napravuje absolutně dementní a nerovnoprávný zákon.

Co se týká slova spotřeba, tak i v účetnictví to dáváš někdy rovnou do "spotřeby", tj. do nákladů ikdyž to někdy rovnou prodáváš. Takže výklad může být různý. Řekl bych, že bychom takto mohli "slovíčkařit" dlouho :)

Pokud koupím 1000 notebooku tak to neznamená, že je nebudu využívat pro své zástupce po celém světě. Proto se to nedá takto rozhodnout.

Jak bys to řešil třeba se zárukou, kdy ti to dá dodavatel s 12měs. zárukou a ty to musíš dát dál s 24měsíční zárukou konečnému spotřebiteli. To není diskriminace?
(rýpalové řeknou "vyjednej si lepší podmínky", což ale v dnešním světě možné někdy není.

Zjednodušeně řečeno zákonodárci se starají o občanská práva a to jen někdy :), ale na džungli a podrazy mezi obchodníky kašlou. To je volná ruka trhu.